Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Naše Chánuce

Tak tenhle článek píšu definitivně se zpožděním.

Náš prosinec byl ve znamení urputné snahy přetlouct naše loňské vzpomínky něčím novým a lepším.  Vevnitř jsme já i Amík počítali každý den a byli rádi za každý překonaný mezník.

Začátek prosince byl spojen s oslavou mých narozenin. "Hlavně si, prosím tě, nešahej na prsa!" Prosil mě napůl vážně Amík dva dny před mýma narozeninama. "To můžeš až bude po narozeninách, ne dřív." A referoval tak k mýmu loňskýmu dárku, který jsem nadělila nejen sama sobě, ale i celé rodině. Nakonec nás zachránil mini chlapík, který se rozhodl, že to nejsou jen moje narozeniny, ale že slavíme oba dva a k oslavě nutně potřebuje dort, svíčky a dárek. Měli jsme štěstí neb nás nenutil k uspořádání veliké narozeninové párty a stačila mu jen oslava malá, komorní, no jednou se zmínil o tom, že by chtěl mít: "Big haptoo party a friends." Dokonce i přidal sám sebe k oblíbenému narozeninovému hitu a tak jsme za zpěvu, "Happy birthday m…

Nejnovější příspěvky

Nový Rok o slepičí krok

Po čtyřech letech doma aneb mini chlapík poprvé Čechem část II

Léčba jede dál

Halloween, ten pravej americkej

Bilingvní soužití a jídlo

Moje rakovina prsu, naše fotoesej

Hormonální léčba a už je to tady

Po čtyřech letech v Čechách aneb mini chlapík poprvé Čechem

Do Prahy, do Podolí, do prdele já se těším...aneb po čtyřech letech

Po radiaci...a léčba jede dál

Pravidelní čtenáři